MS Kanada

3. května 2024

Valašský ogar za velkou louží, aneb blog Erika Fojtíka z MS v Kanadě.

DEN 1.

Můj milý deníčku
“Poté, co mě po půlnoci kamarádi nabrali v Dubnici jsem si myslel, že to už půjde vše hladce. Bohužel při odbavováni zjistili, že mám vízum na starý pas, který jsem měnil tři týdny před odletem. Takže jsme řešili víza online, ale potvrzení o schválení víza mi ne a ne přijít do e-mailu!? K tomu se vystřídaly směny na letišti a to martyrium začalo odznova!? Nakonec jsem odletěl do Frankfurtu bez potvrzeného víza, s možností pozdějšího odletu. Vše ale nakonec dopadlo dobře. E-mail s vízem už čekal ve Frankfurtu a já pokračoval s týmem ve stejném letadle!
Konec hlášení




 

DEN 3.

Z deníčku Kanadského díl II
I když jsme tady na hokejovém turnaji nelze tu opomenout určitá specifika. Tak třeba americká velkobjemová auta, pick upy. To, co u nás považujeme za velké auto, tak tady patří ke středně velkým a to nemluvím o obsahu motoru. Ten zvuk těch šesti a osmi válců je úžasný. Další specifická věc tady je arašídové máslo, které v Evropě tak populární není. To buď máš rád nebo ne. Nic mezi. Co mně osobně na americké snídani vyhovuje je "porridge", ovesná kaše, která je pro mě zakladem predzápasového jídelníčku. Z potravin mi tu ovšem chybí pořádný chléb, protože ten místní je jen toastový a to je jako vánočka. Typickou zdejší potravinou je javorový sirup, který mi ovšem nepřijde nijak zvlášt dobrý. Jistě by se daly najít ještě jiné zvláštnosti amerického kontinentu, ale na vše si člověk nevzpomene.
 



 

DEN 4.

Z deníčku Kanadského: díl lll
Dost bylo plkáni o Kanadě. Teď trochu o zápasech. Odehráli jsme tři utkání, z toho prohráli s USA 10:0 a Čínou také 10:0. Naštěstí v třetím zápase s Koreou jsme zvítězili 4:2. Už jsem procestoval nějaké to Mistrovství světa A tady to nefunguje jak by mělo. Hokejová hala je asi 25 minut jizdy autem a pokud nehrajete tak se tam nemáte jak dostat. Žádná kyvadlová doprava! Možná by to tak nevadilo pokud by fungovaly přenosy z tohoto turnaje ,ale ani ty nefungují. Prostě špatná organizace z hlediska pořadatelů. Toto naštěstí vyvažují příjemní lidé, kteří jako dobrovolníci pomáhají na tomto turnaji. Aspoň toto vám spraví dojem z tohoto Mistrovství.



 

DEN 5.

Z deníčku Kanadského - díl lV.
Tak se nám to chýlí ku konci. To, co jsme chtěli, tj. udržet se v elitní skupině “A” parahokeje, se podařilo! Po výhře nad Itálií, která společně s Japonskem sestupuje do B skupiny, se utkáme s Koreou o páté místo. Mistrovství to bylo náročné, ale podařilo se nám uspět jako jednomu z mála amatérských týmů na tomto turnaji. Příští Mistrovství se odehraje v Buffalu, ve Spojených státech a Havířov tu bude mít zastoupení jak v německém dresu - Ingo Kuhli-Lauenstein, tak i v dresech norských Audunn Bakke a Ola Bye Øiseth a v neposlední rade ve dresu slovenském Edo. (A my doufáme, ze i Erika) Hezké ne? Konec hlášení
 

DEN 6.

Z deníčku kanadského - díl V.
Nejen o hokeji jsou parahokejové turnaje ,ale i o zážitcích z výletů ve volných dnech. I my Slováci jsme využili volných dnů k poznávání krás Kanady. Jeden z výletů byl do muzea Heritage, což je muzeum vojenské techniky. V tomto muzeu můžete vidět zbraně, techniku a všechno, co se týká vojenství z různých válek, jež se Kanada zúčastnila. Tady je možnost vidět zbraně od 19. století až do současnosti. Dalším výletem byla návštěva města Banff a blízkého jezera Lake Louise. Tento "trip" nám vyšel i z hlediska počasí, protože bylo "azúro", i když tam byl ještě sníh. A když už tam bylo jezero, nechybělo koupání, což je má tradiční "úchylka" na parahokejových turnajích. Jezero bylo sice pod příkrovem ledu, ale u břehu byly místa bez ledu. Nebyl jsem jediný z našeho týmu, který tuto příležitost využil. Kanada je krásná země, což jsme na vlastní oči viděli. Good bye Canada! Konec hlášení